Rodiče malých dětí často řeší, zda se jejich dítě vyvíjí tak, jak má. Kdy je ještě čas počkat a kdy už je dobré poradit se s odborníkem? Proč spolu souvisejí řeč, pohyb a pozornost? A jak velkou roli v tom všem hraje rodič a obyčejné každodenní činnosti?
O tom jsme si povídali s naší speciální pedagožkou a logopedkou Centra včasné péče Mgr. Danielou Strnadlovou, která se ve své praxi setkává s dětmi a jejich rodiči od raného věku až po období před nástupem do školy.
S jakými obtížemi dětí a obavami rodičů se dnes ve své praxi setkáváš nejčastěji? Vnímáš oproti minulým letům nějakou změnu?
Ve své praxi se nejčastěji setkávám s dětmi, které trápí nesprávná výslovnost hlásek, odborně řečeno dyslalie. Stále častěji ale pracuji také s dětmi s vývojovou dysfázií, což už je hlubší narušení vývoje řeči, kdy má dítě potíže nejen s mluvením, ale často i s porozuměním. Pokud jde o změnu oproti minulým letům, vidím jasný posun ve věku. Dnes zaznamenávám obrovský nárůst dětí už mezi třetím a čtvrtým rokem. Rodiče jsou mnohem všímavější, velmi brzy sami vycítí, že jejich dítě komunikuje nějak jinak než vrstevníci. S tím se pojí i to, že k nám často přicházejí s obavou a strachem, jestli se za tím zpožděním neskrývá nějaká diagnóza.
Často se mluví o tom, že přibývá dětí s obtížemi v oblasti řeči, pozornosti, motoriky nebo školní připravenosti. Vnímáš to také? A jaké faktory podle tvé zkušenosti mohou hrát roli?
Ano, ten nárůst je neoddiskutovatelný. Těch faktorů je více, ale ten nejzásadnější vidím ve změně životního stylu. Dnešní děti mají mnohem méně přirozeného pohybu. Chybí jim lezení po stromech, skákání v nerovném terénu, práce s běžnými nástroji – to všechno totiž pomáhá zrání mozku a budování neurologických drah potřebných pro řeč a učení. Místo toho žijí v prostředí, které je na jednu stranu extrémně stimulující – zvuky, blikající hračky, obrazovky – ale na druhou stranu motoricky a komunikačně velmi chudé.
Ve své odpovědi zmiňuješ telefony, tablety a pasivní sledování obrazovek. Můžeš to trochu rozvést? Je problém samotná obrazovka, nebo spíš to, co dítěti v běžném životě nahrazuje?
Přesně tak, největší problém není to, že dítě kouká do svítícího obdélníku, ale ten „ztracený čas“, který mu to bere. Čas strávený u tabletu je čas, kdy dítě neběhá, nestříhá papír, nehraje si s kostkami a hlavně – nekomunikuje tváří v tvář. Mozek dítěte k vývoji nutně potřebuje realitu. Potřebuje vidět naši mimiku, odezírat ze rtů, potřebuje si věci osahat. U obrazovky navíc dítě dostává velké množství podnětů bez větší námahy. Rychlé střihy v pohádkách mu mohou ztěžovat soustředění na pomalejší, reálný svět.
Jakou roli ve vývoji dítěte hraje rodič? Proč ve včasné péči nestačí „pracovat s dítětem“, ale je důležité podporovat i rodiče a to, co společně dělají doma?
Rodič je pro mě absolutně nejdůležitější parťák. Já jako odborník vidím dítě třeba hodinu týdně nebo i méně. Zbytek času tráví s rodinou. Pokud bych pracovala jen s dítětem a rodič by nebyl přítomný, efekt bude minimální. Včasná péče je z velké části o práci s rodinou – cílem je ukázat rodičům, jak upravit běžné denní rutiny, jak si s dítětem hrát, jak s ním mluvit, aby to rozvíjelo jeho potenciál, ale také abychom posílili vazbu mezi dítětem a rodičem.
Co se ti při práci s dětmi a rodinami nejvíce osvědčuje? A je naopak něco, co podle tebe příliš nefunguje nebo od čeho rodiče někdy očekávají víc, než může přinést?
Mně se v práci s dětmi a rodinami nejvíce osvědčuje partnerský přístup a vytvoření bezpečného prostředí pro dítě i rodiče. Pokud se dítě u mě cítí dobře, dokáže se mnou lépe spolupracovat a práce je pak efektivnější. Rodiče někdy doufají, že odborník jejich dítě takzvaně „opraví“, a očekávají rychlé výsledky. Vývoj ale nejde uspěchat. Nefunguje ani tlak na dítě – jakmile je dítě ve stresu, učení i komunikace jsou mnohem obtížnější.
Co konkrétně může rodině nabídnout Centrum včasné péče Nablízku+? Jak spolupráce vypadá, když se na vás rodič obrátí s obavou o vývoj svého dítěte?
Nabízíme především bezpečný prostor. Rodič nepotřebuje žádanku od lékaře, stačí, když cítí nejistotu a ozve se nám. Spolupráce začíná tím, že si s rodiči v klidu popovídáme, zjistíme, co je trápí, a pozorujeme dítě při hře v přirozeném prostředí. Následně vytvoříme plán na míru. Někdy stačí pár konzultací, kde rodiče nasměrujeme, jindy je to pravidelná podpora v rozvoji motoriky, komunikace nebo jiných oblastí. Propojujeme různé přístupy a pomáháme rodině zorientovat se v tom, co dítě právě teď nejvíc potřebuje. Rodinu pak dokážeme v případě potřeby odkázat i na naše další služby, například služby našeho Centra pro rodinu, kde mohou kolegyně podpořit rodiče také v oblasti výchovy či při řešení jiných potíží objevujících se v rodině. Často také zprostředkováváme rodinám kontakt na další odborníky v regionu, například klinické logopedy, klinické psychology či služby rané péče. Jejich kapacity jsou však často omezené a rodiny mohou na termín čekat i delší dobu. I v tomto mezidobí proto můžeme rodinu podpořit a společně pracovat na tom, co dítě právě potřebuje.
Proč je podle tebe důležité řešit případné obtíže včas a nečekat třeba až na poslední rok před nástupem do školy?
Protože mozek dítěte je v prvních letech života velmi plastický – má velkou schopnost měnit se a učit se. Pokud dítěti včas nepomůžeme, problémy se mohou postupně nabalovat. Z dítěte, které špatně mluví, se může stát dítě, které je frustrované, straní se kolektivu nebo naopak začne zlobit, protože na sebe neumí upozornit jinak. Poslední rok před školou by měl sloužit spíše k jemnému dolaďování detailů než k budování základů, na kterých je potřeba pracovat už mnohem dříve.
V Centru včasné péče pracujete také s neurovývojovou stimulací. Co si pod tím má běžný rodič představit? Pro jaké děti může být vhodná a s čím může pomoci?
Neurovývojová stimulace je, zjednodušeně řečeno, způsob, jak pomocí specifických pohybů podpořit zrání nervové soustavy. Všichni se rodíme s určitými primárními reflexy, které nám v raném období pomáhají, ale postupně by se měly integrovat. U některých dětí mohou přetrvávat a „házet jim klacky pod nohy“. Takové děti pak mohou být například neklidné, hůře se soustředit, být neobratné nebo mít obtíže v oblasti řeči. Pomocí jednoduchých, pravidelných cviků se snažíme podpořit další zrání nervové soustavy.
A úplně na závěr: kdybys měla rodičům malých dětí doporučit tři jednoduché věci, které mohou pro zdravý vývoj svého dítěte dělat každý den, co by to bylo?
Nechte děti přirozeně se hýbat.
Místo telefonu a tabletu dětem čtěte knihy a povídejte si s nimi.
Zapojte je do činností v běžném životě.
Máte otázky k vývoji svého dítěte?
Pokud si nejste jistí vývojem řeči, motoriky, pozornosti či školní připravenosti svého dítěte nebo vás zkrátka něco znepokojuje, nemusíte čekat, až bude problém velký. Na Centrum včasné péče Nablízku+ se můžete obrátit i tehdy, když si potřebujete jen ověřit, zda vývoj vašeho dítěte probíhá v pořádku.